Rodný kraj Františka Kupky

Opočno – město historie a současnosti,umění a krásy. Rodiště Františka Kupky a Miss World Taťány Kuchařové. Město, jehož chloubou je krásný renesanční zámek s anglickým parkem a oborou. První zmínka o Opočně pochází z Kosmovy kroniky a váže se k roku 1068. V létě můžete navštívit koupaliště a kemp Broumar, v zimě jsou Orlické hory na dosah ruky.

Místo dětství Františka Kupky, město známé jako rodiště F. L. Věka. Přes nepřízeň osudu dával Kupka v této době (1872–1888) průchod svým sklonům k malířství a kresbě, a proto se dnes Dobruška může pochlubit Kupkovými prvotinami umístěnými v reprezentačních prostorách renesanční radnice.
A není lepšího místa na pohled do rodného kraje Františka Kupky, než z dobrušské renesanční radnice. Z ochozu 45 m vysoké věže (asi 100 schodů) je vyhlídka na Orlické hory a Podorlicko, při zvláště jasném počasí i na Krkonoše.

Jen díky osudovému setkání s průmyslovým podnikatelem a osvíceným dobrušským starostou Josefem Archlebem se Kupka na jeho přímluvu v roce 1888 dostává do Jaroměře, kde na nově zřízené Řemeslnické škole, u profesorů Aloise Studničky a Josefa Šímy, absolvuje intenzívní tříměsíční přípravu k přijímacím zkouškám na Akademii výtvarného umění v Praze. František Kupka se dostává do Jaroměře třicet let poté, kdy zde byla dána roku 1857 do provozu železniční trať. Dochované tehdejší převratné technické novinky – parní lokomotivy a železniční vagony - mohou návštěvníci spatřit v železničním muzeu, které je součástí vlakového nádraží.

Největší turistickou atrakcí blízké bývalé vojenské pevnosti Ples v dnešním Josefově je rozsáhlý labyrint podzemních chodeb. V roce 2004 bylo v Josefově zřízeno První vojenskohistorické muzeum Miroslava Frosta, ve kterém je mezi velkým množstvím unikátních exponátů věnována velká pozornost československým legionářům.

V neklidném jinošském období fascinuje Františka Kupku atmosféra baziliky Panny Marie Vambeřické, která je do současnosti význačným poutním místem a magnetem pro návštěvníky Rodného kraje Františka Kupky na polské straně hranic. Křížová cesta, která patří k největším a nejkrásnějším v Evropě, má 79 zastávek, jež pocházejí z 18. a 19. století. Každoročně navštíví baziliku na 500 tisíc turistů.

Olešnice - Obec v Orlických horách, kde byl mladý František „na handlu“, se stala v posledních letech vyhledávaným střediskem letních i zimních sportů s turistickým hraničním přechodem Olešnice - Kociol.

Obec z 11. století byla roku 1607 povýšena na městečko. Kromě množství soch na celém území obce upoutají pozornost památkově chráněný objekt č.p. 1 - bývalý zámeček Trčků z Lípy (dnes hostinec „Lovecký zámeček“), kostel sv. Máří Magdalény a Utzův mechanický betlém. Olešnice je ideálním místem pro celoroční turistiku. Značené cesty pro pěší a cyklisty vedou ke třem hraničním přechodům do Polska.

Česká Skalice je poprvé připomínána v r. 1238. Městem protéká řeka Úpa. V těsné blízkosti města leží údolní nádrž Rozkoš, která se stala střediskem vyznavačů vodních sportů a rájem rybářů. Novodobá historie města je spjata zejména s textilní výrobou a rozvojem cestovního ruchu. Česká Skalice se svým okolím je krajem plným přírodních krás a kulturních zajímavostí. Ve městě se nachází Muzeum Boženy Němcové a historický areál Barunčiny školy.

Obec se nachází na historické obchodní stezce, která vedla dál přes Opočno, Dobrušku až do Kladska. Za zmínku stojí, že místním rodákem je biskup Jan Otčenášek.

Starobylá ves, založená před rokem 1350, je nejnavštěvovanějším střediskem turistiky, rekreace a zimních sportů v oblasti. Leží v centrální části CHKO Orlické hory. Mezi nejvýznamnější památky patří barokní kostel sv. Marie Magdaleny z 18. století od Jana Blažeje Santiniho. Nad obcí - na vrchu Šerlich byla ve 30. letech postavena Masarykova chata, nazývaná perlou Orlických hor. Je zde možné se najíst i ubytovat.

V historii zde stávala tvrz, která od pol. 15. století začala chátrat a zanikla. Osada Štenberk je po několik století součástí obce. Původně zde stával zámeček, poplužní dvůr a mlýn. Začátkem 19. století po prozkoumání pramenů zde byly zřízeny lázně – zanikly koncem 19. stol. Na návsi stojí kaple sv. Jana Křtitele z roku 1782, pseudorománsky upravena roku 1866. Obec je součástí přírodního parku Džbán.

V historii byly kolem obce rozsáhlé rašelinové bažiny, říkalo se, že zde prováděly své reje mokerské bludičky. Nacházejí se zde lokality s chráněnými rostlinami. Mezi nejatraktivnější akce patří Hubertova jízda (hon na lišku na koních), která se koná každoročně v říjnu.

První písemná zmínka o městě pochází z roku 1254. Město bylo založeno rytířem Hronem z rodu Načeradiců, který  založil hrad na strategickém místě, kde se zemská stezka zužuje do průsmyku zvaného Branka. Městem protéká řeka Metuje. Historické jádro města je městskou památkovou zónou.

Město bylo založeno v roce 1501. Historické centrum je vyhlášeno městskou památkovou rezervací, vévodí mu Husovo náměstí, Kostel Nejsvětější Trojice a přiléhající zámek. Za zmínku stojí také zachované opevnění v celém obvodu historického jádra města, barokní klášter či zřícenina hradu Výrov s vyhlídkou na „český Betlém“nebo původně raně gotický kostel sv. Ducha ze 13. století v Krčíně.

Dějiny Očelic jsou spjaty s existencí cisterciáckého kláštera Svaté Pole na území dnešního Kláštera nad Dědinou. Při brodu na řece Dědině založili cisterciáci pravděpodobně na konci 13. stol. tržní osadu Městec. Obec v současné podobě vznikla v roce 1960 sloučením Očelic a Městce nad Dědinou. Obec leží na křižovatce cyklostezek. Jižně od obce leží chráněna rezervace Chropotínský - lužní dubohabrový les, ve kterém žije řada hájených druhů ptactva.

Počátkem 14. stol. zde byla zbudována kamenná opevněná tvrz. V roce 1597 se Skalka stala svobodným statkem a krátce nato byla přestavěna na renesanční zámeček. Od 17. stol. se na víc jak dvě století  stala nedílnou součástí Podbřezí početná komunita Židovské obce (se synagogou a hřbitovem). Zámek je veřejnosti nepřístupný. Za návštěvu však rozhodně stojí lesní židovský hřbitov ležící v údolí Zlatého potoka.

Nejvýznamnější památkou v obci je kostel sv. Jana Křtitele. Za obcí se rozkládá na ploše téměř 80 ha přírodní rezervace Zbytka. Každoročně zde hnízdí chráněný čáp bílý. V Pohoří se nachází Obecní pohostinství a přírodní areál, kde se odehrávají rockové koncerty a festivaly.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1355. Z památek si největší pozornost zaslouží původně gotický kostel sv. Prokopa, připomínaný k roku 1355, který byl v roce 1574 přestavěn do renesanční podoby. Nachází se u Farského rybníku. Další rybník leží přibližně ve středu obce, před ním stojí sousoší Cyrila a Metoděje. V obci je řada starých roubených staveb s bohatě vyřezávanými štíty.

První písemná zpráva o existenci panského sídla a vsi v Ratibořicích pochází z roku 1388. Zámek a Babiččino údolí jsou navštěvovány zejména díky dílu spisovatelky Boženy Němcové. Její román Babička je idealizovaným obrazem spisovatelčina dětství a raného mládí, které trávila s rodiči, sourozenci a milovanou babičkou v Ratibořicích.

Část území tvoří CHKO s přírodními rezervacemi Bukačkou a Sedloňovským vrchem. Oblast je protkána turistickými trasami. Ve spodní části obce je významný soukromý přírodní areál se skalkami. V krajině se malebně vyjímají chaloupky, dnes převážně využívané k rekreaci. Krajinu zdobí mnoho křížků, drobných plastik a několik kapliček. Dominantou zůstává barokní kostel Všech svatých s farou.

První písemná zmínka o obci je z roku 1364. K obci náleží osada Podchlumí. Nad osadou v lese Chlumu stával na strmém ostrohu hrad, po kterém zůstaly zbytky zdí a valů. Semechnice jsou prastarého slovanského původu, o čemž svědčí nálezy starých mohyl v lese Chlumu, patřící stářím do doby bronzové. K historickým památkám patří Kaple Nanebevzetí Panny Marie a budova Obecního úřadu, bývalá Kampelička z roku 1927.

www.semechnice.cz

Jedna z verzí o vzniku názvu Trnov praví, že „jeho jméno spadá do dob jeho založení, kdy se malé obce i jednotlivá stavení chránila před dravou zvěří hustými trnitými ploty.“ Poprvé je zmiňována r. 1388. Ale již v pátém st. př. n. l. je v místech dnešního poldru doloženo osídlení lidu popelnicových polí s několika dřevěnými chýšemi. V obci nalezneme Evangelický kostel z r. 1902, kapli Sv. Jana z r. 1849 nebo například smírčí kříž u silnice do Hrošky z r. 1728.

Město bylo dle pověsti založeno v první polovině 14. století. Mezi pamětihodnosti města patří na náměstí umístěný morový sloup Panny Marie, socha Nejsvětější Trojice a a starobylá kašna s vodotryskem z roku 1675. Největší zajímavostí je však Muzeum betlémů. Unikátní a nejznámější je Proboštův betlém. Na okraji Třebechovic pod Orebem, ve vesnici Krňovice, je od roku 2002 budován Podorlický skanzen Krňovice.

První historicky dochovaná písemná zmínka pochází ze 14. století, konkrétně z roku 1355. Pod Voděrady spadá celkem 6 vesnic. Mimo Voděrad ještě Uhřínovice, Ježkovice, Vyhnanice, Nová Ves a Vojenice. K největším zajímavostem ve Voděradech patří kostel sv. Petra a Pavla, socha sv. Jana Nepomuckého a smírčí kámen před č.p. 31 (proti kostelu). Ve Vojenicích je to kaple Povýšení sv. kříže, v Uhřínovicích kulturní památka - tvrz, po r. 1665 přeměněna na sýpku a kaple sv. Jana Nepomuckého. Ježkovice se mohou pochlubit kaplí Panny Marie (Lurdské), Nová Ves kaplí Panny Marie a Vyhnanice kaplí Panny Marie (Karmelitské).

Obec je rozložena na kopci, na jehož vrcholu je kostel sv. Jakuba, fara a hostinec, zbytek obce najdete pod kopcem.

vysokyujezd.trebechovicko.cz