Hrady, zámky a tvrze rychnovska

Šlechtická sídla v historii rychnovska

Dnešní území okresu Rychnov nad Kněžnou, vytvořené při správní reformě v roce 1960, představuje pokud jde o přírodní podmínky velmi pestrý celek. Je tvořena Orlickou tabulí, dále Podorlickou pahorkatinou, tj. podhorské oblasti tvořící předhoří Orlických hor, a nakonec hlavním hřebenem Orlických hor, Deštenskou hornatinou, dosahující nadmořské výšky kolem 1000 metrů.

Charakter přírodních podmínek do značné míry ovlivnil i průběh osídlování tohoto teritoria, a tak zprostředkovaně zasáhl i do jeho dějin a potažno do vývoje středověkých panských sídel.

Nížinatá část okresu, tvořící nejzažší východní výběžky Polabské nížiny, patří k nejstarším osídleným územím již od pravěku. Nejstarší hradiště na území okresu vznikla na sklonku doby bronzové a v době přechodu od doby bronzové do doby železné (např. hradiště u hradu Potštejn). Později bylo pravděpodobně osídlení této oblasti přerušeno, neboť z dalších období pravěku chybí prokazatelné doklady o osídlení. Další osídlení některých oblastí Rychnovska je doloženo až poměrně dlouho po příchodu Slovanů.

Tečku za mnohasetletou historií středověkých sídel na území dnešního okresu Rychnov nad Kněžnou tvoří návrat některých z nich do rukou dědiců původních majitelů v rámci restitucí na počátku 90. let 20. století.

Pokud jde o šlechtická sídla a jejich historický vývoj na Rychnovsku, patří tento okres k nejbohatším v České republice.

Zaniklé drobné feudální sídlo v Mokrém

LHOTKA

Lhotka je dnes dvůr na severním okraji vsi Mokré. Jaroslav Schaller v roce 1790 uvádí, že blízko dvora jsou zbytky zámku, zvaného Stará Lhotka.

Přímé písemné zprávy o existenci tvrze Lhotky neexistují. Pokud se k této Lhotce vztahuje údaj z roku 1363, kdy se jako patron kostela v Zaloňově spolu s Čáslavem z Vranova uvádí i Vicemil "de Lhotka", a z roku 1416, kdy se připomíná jako svědek v souvislosti s majetkovými poměry v nedalekém Tošově Oldřich ze Lhotky, pak lze předpokládat, že zde nějaké zemanské sídlo bývalo. První prokazatelná zpráva o Lhotce je z roku 1543, kdy se připomíná jako příslušenství Vranova, který tehdy patřil Dobcovi Vranovskému z Doubravice. Před rokem 1549 prodali bratří Dobec, Heřman, Petr, Jan, Bohuš a Bedřich Vranovští z Doubravice Lhotku s Vranovem Janovi ml. Trčkovi z Lípy, majiteli Opočna. Z uvedených údajů vyplývá, že v této době Lhota byla vsí, nikoli dvorem. Ten byl zřejmě vybudován až po roce 1549 na úkor vsi. Poprvé se připomíná v roce 1598 jako majetek, určený pro manželku majitele panství. Součástí opočenského panství a velkostatku zůstal tento dvůr až do 1. pozemkové reformy, kdy byl přidělen společnosti cukrovaru v Opočně-Podzámčí. Po roce 1948 byl s tímto cukrovarem znárodněn a potom náležel různým zemědělským organizacím. Od roku 1991 je v majetku a.s. Matrix, která v objektu vybudovala pilu.

Dvůr je postaven v ploché nivě Zlatého potoka, zatímco ves Mokré je ulicovkou, umístěnou v mělkém údolé podél jeho bezejmenného přítoku. V dnešní podobě jde o trojkřídlý komplex hospodářských budov, přičemž západní a jižní křídlo jsou starší, severní křídlo bylo znovu vystavěno na pozměněném půdoryse roku 1896 (letopočet na štítě). Všechny objekty jsou výrazně zmodernizované a upravené pro nové využití. Plocha kolem dvora je upravena jako pole, směrem k jihu navazuje na dvůr nová část vsi Mokrého, vzniklá na jeho pozemcích. Žádné zbytky staveb v okolí dvora již nejsou patrné. Nelze vyloučit domněnku, že pozůstatky, které Schaller označil za pozůstatky zámku, byly relikty zaniklé vsi Lhotky. Bohumír Dragoun se domnívá, že zaniklá ves Stará Lhota či Lhotka s tvrzí stávala asi 800 m západně od dvora Lhotka směrem ke dvoru Vranovu na částečně zalesněném návrší s vodárnou, zvaném Hačaperk. Existenci zaniklého sídliště připomínají terénní nerovnosti, které jsou odstraňovány v souvislosti s úpravami louky, zabírající část zmíněného návrší.

Zaniklá ves Vranov u Mokrého

VRANOV

Zaniklá ves Vranov s tvrzí a dvorem stávala v jižní části katastru Českého Meziříčí, 3 km od centra vsi. Dnes se zde zachoval jen rozsáhlý dvůr a opodál tvrziště.

První písemná zpráva o Vranově je z roku 1361. V uvedeném roce se připomíná Čáslav Hřebík z Vranova, který tehdy vlastnil nějaké pozemky v Zaloňově. Platy  z těchto pozemků v uvedeném roce postoupili bratři Mutina a Sezema z Dobrušky opočenskému kostelu. Součástí nadace byly i platy ze vsi Vranova. Jako patron zaloňovského kostela se připomíná Čáslav z Vranova ještě v roce 1363. V letech 1413 - 1448 se uvádí Mikuláš z Vranova, který vystupuje jako svědek při různých jednáních a v roce 1448 se účastnil dobytí Prahy na straně Jiřího z Poděbrad. Z dalších majitelů Vranova je znám Martin ze Žampachu a od počátku 16. století se připomíná rod Vranovských z Doubravice. Prvním známým příslušníkem tohoto rodu byl Jan Jiří Vranovský, který je pochován v kostele ve Vysokém Újezdě. Další příslušník roku Jiří Vranovský z Doubravice zemřel v roce 1535 a zanechal 6 synů. Jeden z nich, Dobec, zajistil v roce 1543 věno své manželce Konstancii z Pilníkova na rodovém majetku, tvořeném tvrzí a dvorem Vranovem a příslušenstvím ve 4 vesnicích. A to je první písemná zpráva o vranovské tvrzi. Po roce 1544 prodali bratři Vranovští z Doubravice celý svůj majetek Janu Trčkovi z Lípy. Zápis o prodeji byl proveden až v roce 1549m a to již ve prospěch Janova dědice Viléma Trčky. Vranov tak byl připojen k opočenskému panství, ale tvrz, přestože přestala být šlechtickým sídlem, byla i nadále udržována a připomíná se ještě v roce 1598 za Kryštofa Jaroslava Trčky v urbáři opočenského panství. Zde je zdůrazněno, že dvůr při tvrzi je dobře vystavěný a že kolem tvrze protékají různé řeky, zřejmě ramena Zlatého potoka. V roce 1598 bývala při tvrzi ještě ves, která zanikla do roku 1635 připojením pozemků ke dvoru. I tvrz po roce 1598 zpustla a v písemných pramenech se již neuvádí.

Obrázek: Vranov - situace podle výřezu z katastrální mapy z roku 1840.

Legenda obrázku: 1 - tvrziště, 2 - brána dvora se zbytky sgrafit

Dvůr Vranov zůstal příslušenstvím opočenského panství a po roce 1848 velkostatku až do pozemkové reformy v roce 1924, kdy se stal majetkem cukrovaru v Podzámčí. V roce 1948 v rámci revize 1. pozemkové reformy byl dvůr postaven pod národní správu a nakonec znároddněn. Dnes patří ZD České Meziříčí.

Obrázek 1 a 2: Vranov - nárys renesanční a barokní podoby severozápadní brány dvora.

Obrázek 3: Vranov - plán tvrziště

Dvůr v dnešní podobě je rozsáhlým, v jádře renesančním komplexem budov. Jižní chlév je sklenut pravděpodobně renesanční valenou klenbou s výsečemi, na severozápdním nároží se zachovala brána, zdobená cennými zbytky sgrafita, jehož kvádry, "psaníčkově" dělené do pěti polí, vyplňuje stylizovaná ornamentika. Velká přestavba areálu proběhla v raném baroku, kdy byla uprostřed dvora postavena i patrová sýpka s kůlnou v přízemí. Severní křídlo dvora pochází z 19. století a obytné východní křídlo z počátku 20. století.